Hrad Házmburk
Rovnou krajinu na severozápad od Prahy narušují dva sopečné kužely, které jsou vidět zdaleka a tvoří dominanty Českého středohoří. Jednou z nich je známá hora Říp, z níž praotec Čech určil životní prostor svým potomkům. Deset kilometrů na severozápad od Řípu se pak u obce Klapý tyčí jeho dvojče a na něm se vypíná hrdá silueta kdysi mocného hradu Házmburk. (9.7.2010)
Právě při svém prvním výletu na horu všech Čechů mě upoutal vzdálený hrad, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel. Jelikož to z Makotřas zas tak daleko není, jeden srpnový víkend jsme se tam vypravili. Už při příjezdu hrad působí velmi majestátně a ve středověku musel nepřátelům způsobit nejedno bolení hlavy.
Po odstavení auta na parkovišti v obci Klapý se vydáváme značenou stezkou vzhůru na hrad. Cesta obkružuje prakticky celý ostroh na kterém hrad stojí, a ač se zpočátku jeví velmi náročně, za slabou půlhodinu pohodové chůze už procházíme branou u kulaté Černé věže. Hned za branou je pokladna, kde má paní i chlazené, byť lahvové pivo, takže prohlídce již nic nebrání.Bohužel průvodce ani v papírové podobě není k dispozici, tak jsme odkázáni na občasné informační tabulky.
Hrad byl založen v polovině 13.století, kdy si příhodné místo vybrali pro zbudování svého rodinného sídla Lichtenburkové. Původně malý hrádek doznal značného rozvoje od roku 1335, kdy se dostal do vlastnictví rodu Zajíců z Valdeka, kteří mj. vlastnili i blízký vodní hrad v Budyni nad Ohří. Materiál na zbudování hradu byl dostupný přímo na místě - čedičový masiv na němž hrad stojí představoval výhodný a dostupný zdroj, a dodal hradu charakteristickou černošedou barvu. V době husitských válek hrad několikrát obléhala vojska slavného hejtmana Jana Žižky z Trocnova, ovšem hrad pokaždé odolal.
Od konce 15.století se však hrad nevyhnul osudu mnoha svých současníků, když šlechta zjistila že velké kamenné hrady jsou sice vhodné pro obranu, ale naprosto neúčelné pro pohodlné bydlení. Význam hradu proto upadá a již od poloviny 16.století je zmiňován jako opuštěný.
Jeho výhodná poloha a relativně dobrý stav však doznal využití i v dobách pozdějších; za druhé světové války hrad obsadili Němci, a na vrcholu Bílé věže si zřídili leteckou pozorovatelnu. Možná i odsud pozorovaly hlídky americké bombardéry, útočící v závěru války na Prahu a Plzeň. V dnešní době pak druhá z věží, Černá, slouží jako základna pro základovou stanici GSM.
Prohlídka hradu zabere tak hodinku; začínáme dole u kulaté Černé věže, která je ovšem pro návštěvníky nepřístupná. Tak jsme si ji alespoň obešli, z hradeb lemujících jižní cíp hradu je hezký výhled na okolní obce (a je tam také lavička na pohodlné dopití piva). Pokračujeme po nádvoří hradu směrem k hranolové Bílé věži, u jejichž základů jsou i pozůstatky hradního paláce. Typické "píšťaly" podloží pak nenechají prostor pochybám o sopečném původu ostrohu, na němž je hrad vystavěn. Pod Bílou věží je i hradní sklepení, které je ovšem z bezpečnostních důvodů nepřístupné.
Nakonec nás čeká bonbónek - výstup na 25m vysokou Bílou věž a nádherný rozhled po okolní krajině. Bohužel je celkem opar, takže viditelnost je výrazně omezena; přesto můžeme obdivovat úrodnou krajinu polabské nížiny (a chemičku v blízkých Litoměřicích). Pak už nám ovšem kručí v břiše a hrad už nemá víc co nabídnout, proto posloucháme volání prázdných žaludků a vyrážíme na oběd do Budyně nad Ohří.
