6.10.2002: Conquest of Nantes

Jedna archivní reportáž z mého pobytu v Nantes. Jak by řekl Ostravak - Na kolobutach po Pařyžu (akurat že ni po Pařyžu ale po Nantes). Takže píše se rok 2002, ještě nejsme v EU a já vyrážím na bruslích...

Je krátce po třetí hodině odpoledne a jelikož mě zase posedl KOPR (neznalí a?ť si podstatu této nemoci zjistí u znalejších), obouvám své už poněkud ošoupané RollerBlades a vyrážím na svùj pravidelný okruh po Nantes. Tentokrát s sebou ale beru i foťák, až sebou někde třísknu, tak ať to stojí za to. Abyste to měli pohodlné, vyfotil jsem vám i mapu se zvýrazněním trasy a význačných bodù. Měřítko mapy je zhruba 1:10 000.

Nejsem žádná měkkota, takže nazouvám brusle už u kolejí. Sice by se dalo sjet s MHD do centra, ale než bych se dočkal autobusu, to tam budu už třikrát. Na fotce představuju Cité Casterneau na ulici Andre Bauge, můj dočasný domov; na mapě se vyskytuje pod číslem 1.

Po chvilce usilovného komíhání do kopce dorážím na Round point de Paris, neboli 'Mrtváček na Paříž', ovšem proti všem předpokladům a zvyklostem to není mrtváček, ale klasická křižovatka, jakých se tady moc nevidí. Po téhle cestě pojedu dolů k řece; ještě že tam je stezka pro cyklisty, protože chodníky jsou posypané štěrkem. Na mapě bod 2.

Touhle cestou bychom se dostali až do Paříže, ale na bruslích jsem to ještě nezkoušel. Cesta se jmenuje 'Boulevard Jules Verne', pokud jste to nevěděli, tak J. Verne byl rodák z Nantes a za svého života prý nevycestoval z Francie. V parku na rohu (jednom z mnoha co tady jsou) má i pomník. Přes park se bohužel jezdit nedá, protože je tam štěrk a správce, který vyhazuje chudáky bruslaře (ověřeno na vlastní kůži).

Tak tudyma jsem přijel. Z téhle fotky je jasně vidět, že Round Point de Paris vlastně žádný round point není a frantíci si bohapustě vymýšlejí (95% ostatních křižovatek roundpointy jsou, a oni tak pojmenují snad jedinou, která není...).

Rázem jsme se přesunuli do bodu 3, sjezdem po Boulevard des Belges jsem dorazil až na 'Pont de la Tortiére'; původně jsem myslel že to má něco společného s mučením, ale la Tortiére je čtvť přes řeku, ve které je mj. asi největší vysokoškolský komplex v Nantes (kruci, že by přece jen něco s mučením ?). Voda nad kterou se most klene není Loira, ale l'Erdre, a já momentálně stojím po proudu a dívám se na (vzdálené) centrum Nantes.

Pohled z téhož mostu proti proudu, 'Hic sunt leones' jak by řekl klasik, ale ten baráček vzadu na kopci musí asi obývat nějaký chudák ;)). Po obou stranách je park, cestičky klasicky sypané štěrkem, takže zas nic pro mě.

A do třetice pohled z mostu, tentokrát směrem zpátky. Sice to vypadá jako že jsem jel do kopce, ale pravda je taková, že ten kratinký protikopec se moc hodil na brždění, protože z Round point de Paris je to celkem sešup ;).

Uff, tak konečně jsem se dostal na nejlepší část celé trasy, tady začíná cyklo-bruslo-pěšo stezka, která se víceméně táhne až dolů na Commerce. V pozadí dominantní (protože jediný) mrakodrap v centru Nantes, ještě bude vidět víc zblízka. Pro ty co to nevyčetli z mapy (jsem teď v bodu 4), tak sjíždím dolů do centra podél Erdru.

Už jsem sbalil foťák a odjížděl, ale tohle jsem prostě musel nafotit. Pořád jsem na břehu l'Erdre kousek od začátku stezky a pár bláznů si šlo zaplachtit - plachetnice jsou řízené menšími computery, a musím říct že to vypadalo úchvatně.

Tak tady už jsem si myslel že to s tou suverenitou trochu přehnali a že se loďka převrátí, ale nakonec to vybrali - i když jim asi lehko u srdce moc nebylo.

Není ten trimaran prostě nádherný?

No dost bylo plachetnic, takže jsem definitivně schoval foťák a hurá dál do centra, pořád se držím stezky podél l'Erdre. V podstatě celý dolní tok řeky je využíván jako jeden velký přístav, vlastnit člun nebo loďku je asi v Nantes hodně v módě. Ani se nedivím, vždyť i potom co většinu řek zatunelovali je Nantes protkáno mnoha řekami a říčkami, které se vynořují v těch nejnečekanějších místech. Btw. od začátku stezky se to po čem jedu jmenuje 'Quai de Versailles', neboli Versailleské nábřeží, a já se dívám z bodu 5 proti proudu.

Těsně před vtokem l'Erdre do podzemí je ještě jeden ostrůvek, Ile de Versailles. Je na něm celkem zajímavě vypadající parčík, ale ještě jsem se tam nedostal; na bruslích se tam jet nedá a pěšky jsem tu byl jen jednou, a to jsem zrovna celkem spěchal. V pozadí dominanta města, katedrála St. Pierre.

Katedrála sv. Petra ještě jednou, tentokrát trochu přiblížená. Ta divná budova vpravo se člunem je rybí restaurace.

No zase jsme se trochu posunuli, teď už do bodu 6. Stojím na mostě přes l'Erdre a dívám se proti proudu na lávku pod spodním koncem ostrova Ile de Versailles. Obyčejné motorové čluny teď vystřídaly trochu přepychovější hausboty.

No a takhle neslavně končí řeka l'Erdre, všechna voda jde dál částečně tunely a částečně kanály do Loiry. Jen doufám, že jim tady nepřijde podobná povoden jako v Praze, dost pochybuju že by to ty podzemní tunely zvládly. V pozadí katedrála sv. Petra.

Další posun, tentokrát na bod číslo 7, což je začátek nejvýznamnější třídy v centru Nantes. 'Cours des Cinquante Otages', neboli Třída Padesáti Rukojmích, je pojmenovaná podle padesáti lidí, které chytli (ale teď přesně nevím kdo, tuším že za války nacisti) jako rukojmí, a poté co nedosáhli toho co chtěli, tak je všechny povraždili. Třída vlastně tvoří sama o sobě centrum Nantes, a je pojata vskutku velkoryse. Uprostřed jezdí tramvaje, a v okolí asi 60 - 80 metrů je hladký chodník, ideální na bruslení (jen kdyby se tam nepletlo tolik lidí), no a mezitím ještě jezdí auta. V pozadí už vzpomínaný dominantní mrakodrap, podle mapy by tam snad mj. mohlo být i poštovní muzeum.

Důkazem že ne vždy se všechno podaří tak jak má, je i tenhle barák stojící na začátku třídy 50 rukojmích. Asi bude něčím významný, jinak by ho už dávno zbourali (resp. spíš by ho asi přestali podepírat, on by spadl sám...).

Jízdu po třídě 50 rukojmích jsem si patřičně vychutnal, takže jsem zastavil nakonec až v samotném srdci Nantes - Place de Commerce (náměstí Commerce), zkráceně Commerce (mapa bod 8). Tady se kříží všechny tři tramvajové linky (pro Nantes je tramvaj zhruba to co pro Prahu metro, a je pravda že tramvaje tu jsou na vysoké úrovni; skoro to nedrncá, jezdí rychle a hlavně často, přičemž žádná z vlastností neplatí pro autobusy), a sem také směřuje veškerá městská, ale i dálková doprava - nádraží je odsud dvě zastávky tramvají a stanoviště mezinárodních autobusů jen přes ulici. Tohle je pohled zpět na třídu 50 rukojmích, přibližně na sever; uprostřed dominující mrakodrap.

Pohled z Commerce na "východ", na Cours Franklin Roosevelt. Tahle cesta vede k hradu a právě tudy se budu muset vypravit, ale vemu to někde po chodníku na druhé straně, nechcu lidem bourat do jídla ;).

Pohled na "jih", kousek dál je mezinárodní autobusové nádraží ( = 6 zastávek a budka na prodej lístků ;) ), a ještě dál studentská menza, před kterou jsou šílené fronty, protože jako jediná má otevřeno v sobotu. Ještě dál tím směrem je Loira.

A konečně pohled na "západ", jak jsem tam jel včera tramvají, tak mě tam čekalo jedno překvapení, ale jelikož jsem neměl foťák, tak musíte vydržet do příštího víkendu, pak to nafotím a ukážu ;)). Jinak je tím směrem každou sobotu velký trh, kde snad prý (podle Michala) prodávají i klasický chleba, což by po všech bagetách a "boulích" (místní chabá napodobenina chleba) byla příjemná změna.

Po cestě zpátky jsem se nemohl zapomenout zastavit u hradu/zámku (bod 9), který je pro změnu historickým centrem města (spolu s katedrálou sv. Petra). Celé jméno tohohle právě bohužel opravovaného skvostu je 'Chateau des Ducs de Bretagne', neboli 'Zámek bretanských vévodů'.

Tady a vlastně všude kolem hradu původně tekla řeka Erdre, jenže někdy v 60. létech minulého století už voda byla tak znečištěná, že zapáchal celý střed města, a tak de Gaulle nařídil přes protest obyvatel města řeky zatunelovat. Do té doby prý centrem Nantes protékalo tolik řek a říček, že se Nantes přezdívalo 'bretanské Benátky'. Od té doby tady akorát nadávají na de Gaulla ;)).

No ale využití vodou uvolněných prostor se našlo velmi rychle a nyní slouží jako přechodná ubytovna zaláskovaných dvojic ;).

Až budou opravy dokončeny, hrad bude zase vypadat poměrně majestátně. Teď dojem hodně kazí lešení...

Pořád ještě stojím u hradu, pro změnu teď ale fotím okolí. Most vzadu není přes řeku, ale přes koleje, nádraží je už jen kousek odtud. Zajímavá je ta věžička, která vykukuje nad stromy. Bohužel jsem se nedostal blíž, abych mohl udělat lepší fotku, tak to zkusím popsat. Celá oblast za tratí byla totiž jedna velká továrna, kde se vyráběly sušenky 'Lu'. Ta věž byla jednou ze vstupních bran, a teď je jedna z mála staveb, které se zachovaly; ze zbytku továrny je komerční centrum. Ta věž je uvnitř zrekonstruovaná do původní podoby, takže tam jsou neomítnuté stěny a různá potrubí a tak, a uvnitř je bar, diskotéka a restaurace (ta restaurace celkem dobrá, zval nás tam šéf naší výzkumné skupiny na večeři a bylo to fakt dobré a rehabilitovalo to u mě francouzskou kuchyni ;)) ).

No a od hradu až k nádraží je to nejotravnější kus celé cesty, musí se jezdit po chodníku a frantíci jsou děsně netolerantní a neuhnou se a neuhnou (a není to tím že jsem jel na bruslích, oni klidně zaberou celý chodník a že proti nim někdo jde je vůbec nezajímá). Takže jsem vrhal vražedné pohledy nalevo napravo a nějak jsem už neměl náladu na focení. Takže poslední fotky pocházejí už z bodu 10, který je těsně u kolejí. Tady po téhle cestě jsem právě přijel, v dálce je 'Super U', jeden z obchodů kam chodím nakupovat.

A aby to bylo kompletní, tak tady je druhý z obchodů. A já už jsem defacto doma, takže můžu uzavřít tenhle fotovýlet s konstatovaním, že jsem zase udělal trochu pro svoji kondici a přežil sportování ve zdraví, stejně jako foťák ;).