Ngorongoro

Ubytování v Karatu (Farm of Dreams Lodge) pokračovalo ve vysokém standardu nastoleném už ubytkem v Arushi, dokonce nám s Jarinem na recepci ochotně vyměnili chatku a nemusíme tak spát na úzké manželské posteli jako zbytek výpravy 😉. Na zlatý hřeb výletu - safari v kaldeře Ngorongoro - jsme tedy vyrazili odpočatí a plni očekávání. A musím říct, že jsme rozhodně nebyli zklamaní!

Po hodině cesty přejíždíme okraj kaldery a otevírá se nám pohled na rozlehlou, 260km² velkou propadlinu uprostřed bývalé sopky, která dle Zaka obsahuje všechny typické biotopy tropické Afriky - jezero, džungli, pláně a dokonce i stolovou horu. A samozřejmě hordy zvířat, které si i díky převážně holému povrchu můžeme prohlídnout hodně zblízka. Jen žirafy se jaksi nekonají - strmé okolní svahy nejsou příliš kompatibilní s jejich dlouhýma nohama. Těžko vypíchnout nejsilnější zážitek - smečka lvů se sotva půlročními lvíčaty hrajícími si pod koly našich aut, pohled na hippo basin kdy na jednom místě vidíme hyeny, pakoně, zebry, hrochy, nosorožce, slony a spoustu vodních ptáků, nádherní jeřábi královští nebo elegantní Hadilov písař. To všechno a mnohem víc najdete v Ngorongoro, a pokud bych si měl vybrat jeden park kam jet, bylo by to určitě sem.

Právě ale zastávka u hadilovů nám celkem zkomplikovala život. Zak jako vždy když jsme si chtěli nějaké zvíře důkladněji prohlédnout zaparkoval na kraji cesty a vypnul motor, aby šetřil naftu. Tentokrát ale motor ne a ne znovu naskočit, baterka ty stálé start/stop rundy nevydržela a odporoučela se do věčných lovišť. Už jsme se chystali tlačit (s 3tunovým autem to nebude sranda), no naštěstí jel kolem další LandCruiser a jeho pošťouchnutí nám za cenu natrženého obalu rezervy přeci jen pomohlo nastartovat. Finální řešení to ale nebylo...