NP Nairobi

Do Afriky za zvířaty jsem se chtěl podívat už dlouho, a v únoru 2026 se mi konečně povedlo se tam vypravit - přidal jsem se k Elišce, Danči, Petrovi a Tomášovi, kteří výpravu plánovali už od prázdnin. Naši sestavu po mě doplnil ještě Jarin, předposlední únorový den tak v šesti sedáme v Praze do letadla a hurá do Keni!

Při přestupu v Dauhá vládla celkem idylka, takže jsme bezstarostně přesedli na 777čku do Nairobi; jen cca dvě hodiny po našem odletu tam začaly padat bomby... Až v Nairobi jsme zjistili, že návrat zřejmě bude trochu komplikovanější, ale to byla starost budoucích dní - teď hurá na zvířata!

Národní park Nairobi přímo sousedí s pětimilionovým hlavním městem Keni, cesta Uberem k východní bráně tudíž nebyla problém a hned na bráně jsme si najmuli průvodce s "terénním" mikrobusem. Předtím celkem pršelo, takže jsme měli trochu obavy zda to zvládne, ale nakonec jsme se nikde nezasekli - byť na některá místa jsme se přes rozvodněné říčky nedostali. V parku se prý dají vidět téměř všechny druhy větších afrických zvířat, nám se poštěstilo z velké pětky zahlédnout jen buvola a z velké dálky i nosorožce. Zato zeber, žiraf, pštrosů a dalších zvířat jsme viděli spousty, a při výjezdu směrem k hlavní bráně jsme se u "hippo basin" pokochali i hrochy a krokodýly. V restauraci u hlavní brány jsme si pak dali i oběd, no volba jehněčích kotlet se neukázala příliš šťastnou.

Od parku jsme se pak přesunuli do centra, které ale moc lákavé nebylo - a poprvé jsme si naplno užili fenomén, který nás pak víceméně provázel celou Afrikou - haldy dětí, snažících se prodat nám žvýkačky či bonbóny, nebo jen prostě pochtívajících dolary. Jsi bílý = máš prachy. Naštěstí jsme našli útulnou hospůdku, kde jsme si spravili chuť a zavlažili se místním, celkem ucházejícím pivem. V ubytku jsme pak až do rána spřádali plány na další cestu.