Vivat Materuni

Po návratu z Lake Manyari spíme ještě jednu noc v Karatu a ráno nás Zak hodil zpátky do Arushi, kde jsme si po dlouhém vybírání našli ubytko v luxusní vile in the middle of nowhere - u blátivé cesty kousek od centra Arushi. Zbytek dne trávíme večeří ("babaki" alias BBQ - super a ugali - nebrat) a výletem po městě, z části pěšky, pak (začalo lít) taxíkem a někteří odvážlivci (viď Dančo a Tome) i tuktukem. Večer se nakonec všichni šťastně shledáme v "naší" vile a setkání patřičně oslavíme. Poznámka: když začne pršet, i tak dost ucpané cesty Arushi dostávají nový level a dostat se kamkoli byť i jen kousek se blíží nemožnému...

Tím jak se nám nečekaně protáhl pobyt, získali jsme spoustu času; v Arushi nic zajímavého nebylo, takže po bouřlivé debatě vyhrál výlet na Zanzibar. Než ale seženeme letenky, zůstaneme na chvíli v Arushi; Petr proto u svého kamaráda Eliada domluvil na další den výlet do Materuni - vesnice, která je výchozím místem treků na Kilimandžáro. My se ovšem na nejvyšší horu Afriky nechystáme, postačí nám kávová farma a vodopády kousek od vesnice.

Před odjezdem směr Materuni ještě zmermomocňujeme našeho řidiče (interně přezdívaného Bob Marley, hádejte proč), aby nás hodil na letiště; večerní intermezzo s Kivi a letenkami na Zanzibar (přes noc zdražily o pouhých 79tis. USD) nás přesvědčilo, že papír je papír a chceme si je koupit přímo na místě. V kanceláři aerolinek Flightlink ale proběhne vše bez problémů a za necelou hodinku už vyrážíme na Kili.

Cesta po asfaltu byla celkem dlouhá a nudná, zpestřená snad jen jamajskými rytmy linoucími se z rádia; to se ovšem razantně změnilo po odbočení z hlavní cesty směrem na Materuni. Nejen že asfaltu postupně ubývalo až zbylo jen (po dešti rozmáčené a hluboké) bahno, ale cesta se pořád zužovala a sklápěla víc a víc do kopce. V okamžiku, kdy za zatáčkou cestu zablokoval mikrobus s Poláky (chystali se na výstup na Kili, blázni), bylo hotovo - ani Bob ze své Toyoty s automatem a náhonem jen na přední kola víc nevytáhl. Sousedy z Evropy jsme pak pobavili scénkou "bahenní lázně aneb jak roztlačit auto do kopce, když ti kloužou boty", ale Bob to s pištící a kouřící převodovkou a gumami nakonec zvládl a dovezl nás až ke kávové farmě.